První výlet kam jsme se s Kenym vydali začal ráno výstavou. Vlakem jsme dojeli do okrajové části Gdynie s názvem Orlowo. Výstava se konala na kraji parku, kterým se dalo dojít na pláž. Tak jsem si řekla, že si s Kenym nejdřív odběháme výstavu a pak vyrazíme k moři.
Na výstavě jsme nedopadli jak jsme chtěli. Hlásila jsem ji s tím, že na severu Polska přece nikdo nebude, tak máme zahájení polského šampionátu jisté. No nakonec jsme byli ve třídě dva, takže z toho samozřejmě bylo V2 😀 Měla jsem chuť se otočit a jet rovnou zase vlakem zpět. Bylo totiž poměrně velké horko, sucho a my jsme poměrně dlouho čekali na sluníčku. Byla by ale škoda jen tak ztratit den, tak jsem nechala zapsat výsledek do PP a vydali jsme se tedy směrem k pláži. Ten den byly docela vlny, takže Keny se moc nesmočil, protože z nich má respekt. Bylo ale příjemné si svlažit nohy a vyrazit na boso po pláži. Nejdřív jsem plánovala ujít kousek a pak se vydat k nějaké nejbližší vlakové zastávce. Nakonec jsme šli a šli a šli, až jsme došli do Sopot. Protože já když už se někam vydám, tak pak ty procházky prodlužuju co nejvíc to jde 🙂
Sopoty jsou lázeňské město a je to poznat na první pohled. My jsme se nejprve vydali na kolonádu, kde začínalo známé dřevěné molo – největší v Evropě. Vstup na molo byl placený a vchod přes turnikety, takže jsme tam nakonec nešli. Navíc se mi nechtělo zjišťovat, jestli tam smí pes. Teď mě to trošku mrzí, protože jsem koukala na fotky a vypadá to opravdu nádherně. Otočili jsme se tedy do města a tady konečně začínají naše první pořádné fotky z této dovolené.
Od kolonády jsme se vydali směrem k vlakovému nádraží. Po cestě jsme potkávali spoustu stánků s jídlem a pitím, a tak jsem si tady koupila nějakou vynikající polskou limonádu. Bohužel si nepamatuju, jak sejmenovala, až tam zase pojedeme, tak si ji musím vyfotit 😀 Zároveň po cestě hráli různí pouliční umělci. To na těchto městech miluju. V Gdaňsku taky neustále někdo hraje (myslím, že se jedná o studenty z místní vysoké školy umění) a je to hudba opravdu na úrovni, nejsou to hloupé atrakce, které občas potkáváme v Praze. Kolikrát se zastavím a dlouho jen poslouchám a užívám si ten “koncert” 🙂
K nádraží jsme šli po ulici Monciak (přezdívané Monte Cassino), což je krásná pěší zóna plná zajímavých budov. Nachází se na ní především Křivý dům, který se objevil dokonce na seznamu nejkurioznějších staveb světa. Ten jsem si samozřejmě musela vyfotit, takže vám ho ukážu níže. Ve městě jsme strávili jen krátký čas, abych si ho prohlédla a jeli jsme zpět do Gdaňsku. I tak to byl velmi dlouhý den a já už jsem si chtěla odpočinout. Tak jsme zase nasedli do vlaku a tramvaje a šli jsme do kempu. Tam jsem opět zasedla k večeři a výbornému polskému pivu a psala jsem vám na facebook své postřehy 🙂
