V posledním článku jsem se rozepsala o Salzburgu, kde loni začal náš třídenní srpnový výlet s celou smečkou. Odtud jsme se ještě odpoledne prvního dne přesunuli do Berchtesgadenu, kde jsme dvě noci přespávali. Našla jsem tu poslední vyhovující místo v Pensionu Gregory na okraji města. Musím říct, že z ubytování jsme byli ohromně nadšení, a to především díky vřelosti majitele. Ten nám dal velký pokoj v přízemí, aby nemuseli psi chodit po schodech. Byla to nádherná místnost s retro zařízením, no cítili jsme se tu moc dobře a litovali jsme, že zůstáváme tak krátce. Pan majitel nás přivítal s nadšením, psi mu vůbec nevadili, naopak se o ně velmi zajímal a pomazlil se s nimi. Pension je navíc na nádherném místě, okolí je naprosto úchvatné a je tu mnoho možností, kam si zajít na jídlo. My jsme chodili na večeři a pokaždé jsme s sebou vzali i Bárníka – nikomu nevadil. Třešničkou na dortu bylo to, že nám na závěr udělal pan majitel velkou slevu. Vyšlo to tak, že jsme nakonec ani za psy neplatili. (Původní avizovaná cena za psa / noc byla poměrně vysoká.)
První den příjezdu jsme nepodnikli žádný výlet, protože jsme přijeli k pozdnímu odpoledni. Zašli jsme si tedy jen na večeři pár set metrů od našeho penzionu a pokochali se blízkým okolím. Druhý den jsme si dali v penzionu výbornou snídani, připravenou přímo majitelem, a vydali jsme se na Orlí hnízdo, které bylo hlavním cílem naší cesty. Jako vždy jsem neměla nic konkrétně naplánováno, takže nás velmi nemile překvapila šílená fronta u kas na vstupné a dlouho jsem přemýšlela, že to otočíme a pojedeme pryč. Chtěla jsem totiž ještě stihnou jezero Königssee. Nakonec jsme tedy tu frontu vystáli a stálo to za to. Nahoru nás vezl autobus a musím říct, že mají ty svozy opravdu skvěle zvládnuté a i přes davy lidí jsme nikde dlouho nečekali.
Už po cestě autobusem na horní parkoviště se vám otevře celá oblast kolem Berchtesgadenu a máte tu úžasnou přírodu před sebou jak na dlani. To je kochání neuvěřitelné. Zároveň je to pěkně nepříjemná cesta pro lidi, co se bojí výšek, protože jedete prakticky celou cestu kolem hodně prudkých srázů – nemůžete říct, že jsem vás nevarovala! Na horním parkovišti jsme si vystáli další frontu na lístky a výtah a spolu se smečkou jsme vyjeli na Orlí hnízdo. Na všech těchto místech vám doporučuji mít náhubky! Bez ohledu na to, jestli jsou povinné, nebo ne (tady minimálně ve výtahu byly). Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat, a je dobré je mít alespoň s sebou.
Z Orlího hnízda máte naprosto dokonalé výhledy do okolí. Nám navíc báječně vyšlo počasí, takže jsme měli dokonalou viditelnost. Já se psy jsem si došla jen na první vyhlídku, páníček šel ještě o něco dál až k vrcholu Kehlstein. Psi vše zvládli úplně v pohodě, udělala jsem si spoustu jejich fotek, pokochali jsme se okolím a jeli jsme zase dolů. Jediné, kam pes nesmí, je exteriér Orlího hnízda. Ale věřte mi, o nic nepřijdete. Z (a na) Orlího hnízda vede i spoustu pěších stezek, takže můžete buď dojít přímo sem pěšky, nebo jít odsud do okolí. Chce to ale dobrou fyzičku, převýšení je vážně poměrně veliké. My jsme jeli dolů zase autobusem a z parkoviště autem přímo směr Königssee. Nutno dodat, že převýšení je velké natolik, že jsme cítili po cestě z kopce pach pálících se brzd a do kopce se nám při plném naložení přehříval motor.
Další zastávkou tedy bylo Königssee, na které jsem se já osobně těšila úplně nejvíc. Bohužel tak moc, že mi ho hned tři věci zkazily.
1. Lístky byly pěkně drahé. (Kolem 30e za osobu, myslím.) Koupili jsme samozřejmě kompletní cestu až na Obersee, když už jsme tu byli.
2. Loďky, kterými jsme jeli, byly strašně narvané. Já se nechala ukecat a vlezla jsem se psama do rohu (jo, jsem blbá), kde v tom horku Barney skoro omdlíval. Musela jsem mu sundat náhubek a dělat mu průvan jak jen to šlo, abychom ho nemuseli vynášet v bezvědomí. Na první zastávce u kostela svatého Bartoloměje jsem tedy donutila naši skupinu vystoupit a šla jsem se se psama svlažit do vody. A teď přichází třetí zádrhel.
3. Na první zastávce přišla nečekaně bouřka a začal přišerný slejvák. Takže se všichni z této zastávky – včetně nás – rozprchli a rozhodli se nastoupit na loď ve zpátečním směru. Stáli jsme tam MINIMÁLNĚ hodinu, z toho většinu času v tom dešti, a čekali jsme, až na nás vyjde řada. Takže jsme nedojeli k Obersee, jeli jsme po jezeru ve velmi nepříjemné bouřce, která je mezi skalami o to horší, strašně jsme zmokli a celkově jsme odcházeli s fakt špatnou náladou. Naštěstí vám špatná nálada nevydrží až tak dlouho, když vidíte všechny ty přírodní krásy, kolem kterých plujete. A já jsem člověk kochací, umím si to užít naplno. 🙂 Někdy bych se sem moc ráda vrátila a projela si jezero na malé loďce bez omezování se časem a trasou. A nebo třeba nějaké jiné, podobně krásné.
Tím skončil velmi záživný druhý den třídenního výletu. Naštěstí na něj zpětně vzpomínáme jen v dobrém. Na večer jsme zase vzali Bárníka na výbornou večeři do další restaurace kousek od penzionu. Užili jsme si už pěkné počasí, živou hudbu a výborné pivo. A vyčerpaní jsme na pokoji padli. Čekal nás třetí den a cesta domů, o kterých vám napíšu v dalším článku. A nebojte, nebude v něm zase nouze o dobrodružství. 😀
Ještě bych dodala, že ač jsme celý výlet měli v týdnu (jeli jsme od pondělí do středy), všude byly obrovské davy turistů. Doporučuji vám tedy se buď obrnit trpělivostí, nebo jet jindy než v hlavní sezoně. Ale jestli jsem to dobře pochopila, v Rakousku a Německu už jsou turisti (hlavně na takto exponovaných místech) asi pořád.
Parádních fotek máme velkou spoustu. Připomínám, že celé album najdete na naší Facebookové stránce. Budu moc ráda, když se na ně podíváte a napíšete mi nějaký komentář. 🙂
1 komentář