Konečně jsme se s Kenym vydali do mého milovného Gdaňsku. Teď si asi klepete na čelo, jak vydali, když jsme v něm každý den spali. To ano, ale spali jsme úplně na krajíčku města (takřka až za městem) v kempu u pláže. Tentokrát jsme ale sedli na tramvaj, dojeli úúúplně na druhou stranu města a protože se mi zablíbilo výletování podél moře, vydali jsme se opět po pláži směrem k městu. Dnes bez nějakého většího cíle, říkala jsem si, že nás zase nohy zanesou na krásná místa. No jak jsem se tentokrát spletla…
Upřímně, pláže na této straně Gdaňsku nejsou nijak krásné. Všude plno lidí, žádná pěkná příroda, no bylo to tady takové víc městské. Navíc byl ten den docela vítr a moře se rozbouřilo, z čehož Keny nebyl vůbec nadšený. Po pláží se šlo těžko a ještě jsme se pořád museli vyhýbat dětem a psům. No byl to velmi náročný výlet. Podívali jsme se znovu na místní molo – které bylo postavené ve stejném stylu, jako ta, co jsme viděli doposud – a byli jsme právě na místě, odkud už dál na pláž psi nesměli. Tak jsme vstoupili do přilehlého parku, kde jsme šli po promenádě dál směrem k městu. Park byl od pláže docela daleko a navíc oddělen plotem a stromy, takže jsme toho odsud neviděli. Prostě celkově jsem z této trasy byla zklamaná. Co mě potěšilo bylo, když jsme potkali pítko s pitnou vodou nejen pro lidi, ale i pro psy – přikládám foto. Jinak ale nebylo nic víc, co by mě zaujalo. Holt nemůže být vše růžové a tento výlet byl celý špatně.
Ještě jsme se nedostali k nejhoršímu, čekala nás cesta hrůzy kolem průmyslové oblasti, v horku, v prachu, bez zeleně a bez vody. Jak jsme se tam dostali? Když jsme takhle nehezky zahájili výlet toho dne, sedli jsme si v parku na místě, kde byla k dispozici veřejná Wi-Fi (za toto Poláky neskutečně cením!!!) a začala jsem na mapě hledat, co je po okolí zajímavého, abychom to zakončili pozitivně. Našla jsem nedaleký maják a hned vedle něj Westerplatte. Přišlo mi vhodné Westerplatte vidět, když už jsem podruhé v Gdaňsku a neviděla jsem ho ani jednou, zvlášť když je navíc nedaleko. Takže jsme vyšli z parku a vydali se cestou, kterou mi mapa ukazovala. Za chvilku jsme byli na rozpáleném betonu a čekal nás kus ošklivé, již výše popsané cesty. Navíc se mi podařilo zabloudit a zajít dovnitř nějakého průmyslového objektu, takže jsme si cestu o to víc prodloužili. No nakonec jsme došli na místo, prošli se kolem majáku a pak jsem zjistila, že k Westerplatte se jen tak nedostanu a loď, která by nás tam snad dovezla (nebo až do centra Gdaňsku) nám ujela před nosem a další jela za stráášně dlouho. Nálada byla v tu chvíli už na bodu mrazu. Na pomník jsme se podívali alespoň z dálky a holt jsme se znovu otočili a šli jsme po té strašné cestě na nejbližší zastávku tramvaje.
Po těchto zážitcích jsem se dost těšila do kempu a řekla si, že tento den už prostě ukončíme a budeme jenom odpočívat. To ťapání po rozpálených cestách nebylo ani pro Kenyho nicmoc. No nakonec mi to přeci jen nedalo a když jsme přijížděli tramvají do centra města, tak jsem vystoupila a šli jsme si ho projít. Vydali jsme se od Zlaté brány (Zlota Broma) ulicí Dluga, což je jedna z nejkrásnějších ulic v centru. Je to taková ta hlavní, s ikonickým pohledem na Gdaňské náměstí, a také s největším pohybem turistů. Tady jsem Kenymu udělala jedny z nejkrásnějších fotek z naší dovolené (opět jsme tím pózováním ve městě způsobili malé pozdvyžení :-D) a pak jsme zabočili do mé oblíbené pizzerie, kterou zmiňuji již v prvním článku. Tady Keny dostal vodu a naplno se tu projevila jeho puberta, když si začal hlídat stůl – a to i před číšníkem, který mu do té doby několikrát vyměňoval misku.
Dojedla jsem další vynikající pizzu a vydali jsme se už směrem do kempu. Tady jsem zakončila náročný den jako vždy – posezením u jejich kisoku a nahráváním fotek a denních příspěvků na naši FB stránku 🙂 Zde najdete i celé album z našeho výletu.
