Konečně jsme se s Kenym vydali do mého milovného Gdaňsku. Teď si asi klepete na čelo, jak vydali, když jsme v něm každý den spali. To ano, ale spali jsme úplně na krajíčku města (takřka až za městem) v kempu u pláže. Tentokrát jsme ale sedli na tramvaj, dojeli úúúplně na druhou stranu města a protože se mi zablíbilo výletování podél moře, vydali jsme se opět po pláži směrem k městu. Dnes bez nějakého většího cíle, říkala jsem si, že nás zase nohy zanesou na krásná místa. No jak jsem se tentokrát spletla…
![](http://cestopes.eu/wp-content/uploads/2019/06/IMG_0975-1024x683.jpg)
Upřímně, pláže na této straně Gdaňsku nejsou nijak krásné. Všude plno lidí, žádná pěkná příroda, no bylo to tady takové víc městské. Navíc byl ten den docela vítr a moře se rozbouřilo, z čehož Keny nebyl vůbec nadšený. Po pláží se šlo těžko a ještě jsme se pořád museli vyhýbat dětem a psům. No byl to velmi náročný výlet. Podívali jsme se znovu na místní molo – které bylo postavené ve stejném stylu, jako ta, co jsme viděli doposud – a byli jsme právě na místě, odkud už dál na pláž psi nesměli. Tak jsme vstoupili do přilehlého parku, kde jsme šli po promenádě dál směrem k městu. Park byl od pláže docela daleko a navíc oddělen plotem a stromy, takže jsme toho odsud neviděli. Prostě celkově jsem z této trasy byla zklamaná. Co mě potěšilo bylo, když jsme potkali pítko s pitnou vodou nejen pro lidi, ale i pro psy – přikládám foto. Jinak ale nebylo nic víc, co by mě zaujalo. Holt nemůže být vše růžové a tento výlet byl celý špatně.
Ještě jsme se nedostali k nejhoršímu, čekala nás cesta hrůzy kolem průmyslové oblasti, v horku, v prachu, bez zeleně a bez vody. Jak jsme se tam dostali? Když jsme takhle nehezky zahájili výlet toho dne, sedli jsme si v parku na místě, kde byla k dispozici veřejná Wi-Fi (za toto Poláky neskutečně cením!!!) a začala jsem na mapě hledat, co je po okolí zajímavého, abychom to zakončili pozitivně. Našla jsem nedaleký maják a hned vedle něj Westerplatte. Přišlo mi vhodné Westerplatte vidět, když už jsem podruhé v Gdaňsku a neviděla jsem ho ani jednou, zvlášť když je navíc nedaleko. Takže jsme vyšli z parku a vydali se cestou, kterou mi mapa ukazovala. Za chvilku jsme byli na rozpáleném betonu a čekal nás kus ošklivé, již výše popsané cesty. Navíc se mi podařilo zabloudit a zajít dovnitř nějakého průmyslového objektu, takže jsme si cestu o to víc prodloužili. No nakonec jsme došli na místo, prošli se kolem majáku a pak jsem zjistila, že k Westerplatte se jen tak nedostanu a loď, která by nás tam snad dovezla (nebo až do centra Gdaňsku) nám ujela před nosem a další jela za stráášně dlouho. Nálada byla v tu chvíli už na bodu mrazu. Na pomník jsme se podívali alespoň z dálky a holt jsme se znovu otočili a šli jsme po té strašné cestě na nejbližší zastávku tramvaje.
![](http://cestopes.eu/wp-content/uploads/2019/06/IMG_1111-1024x683.jpg)
Po těchto zážitcích jsem se dost těšila do kempu a řekla si, že tento den už prostě ukončíme a budeme jenom odpočívat. To ťapání po rozpálených cestách nebylo ani pro Kenyho nicmoc. No nakonec mi to přeci jen nedalo a když jsme přijížděli tramvají do centra města, tak jsem vystoupila a šli jsme si ho projít. Vydali jsme se od Zlaté brány (Zlota Broma) ulicí Dluga, což je jedna z nejkrásnějších ulic v centru. Je to taková ta hlavní, s ikonickým pohledem na Gdaňské náměstí, a také s největším pohybem turistů. Tady jsem Kenymu udělala jedny z nejkrásnějších fotek z naší dovolené (opět jsme tím pózováním ve městě způsobili malé pozdvyžení :-D) a pak jsme zabočili do mé oblíbené pizzerie, kterou zmiňuji již v prvním článku. Tady Keny dostal vodu a naplno se tu projevila jeho puberta, když si začal hlídat stůl – a to i před číšníkem, který mu do té doby několikrát vyměňoval misku.
![](http://cestopes.eu/wp-content/uploads/2019/06/IMG_1141-1024x683.jpg)
Dojedla jsem další vynikající pizzu a vydali jsme se už směrem do kempu. Tady jsem zakončila náročný den jako vždy – posezením u jejich kisoku a nahráváním fotek a denních příspěvků na naši FB stránku 🙂 Zde najdete i celé album z našeho výletu.